František: Se všemi bez výjimky!

V pondělí 3. října jsme se všichni po volebním maratonu vydali z Nemi dvěma autobusy do Říma, abychom se setkali při soukromé audienci s papežem Františkem. Pro mě to bylo čtvrté setkání, ale jistě pochopíte, že to člověka opravdu neomrzí. František byl v dobré náladě, usměvavý i při stodvacátém stisku ruky (jen dodávám, že jsme v to dopoledne nebyli zdaleka jedinými, které přijal...), svou připravenou řeč prokládal, jak je jeho dobrým zvykem, větami pronesenými spatra. Věnoval nám něco přes půl hodiny. Zdravotní problémy, které má s kolenem, jsou ale viditelně velké. O to víc jsme ocenili jeho opravdu bratrské přijetí.

Po úvodních slovech našeho nového generála Chicha Roise (který si mimochodem musel od jednoho ze scholastiků vypůjčit kleriku, aby měl co na sebe), ve kterých zdůraznil, že ačkoliv se téma naší kapituly nápadně podobá mottu vybranému Vatikánem pro nadcházející Svatý rok 2025 ("Poutníci naděje"), vymysleli jsme ho jako první my obláti a Vatikán pak opisoval, se už slova ujal papež a pokračoval ve stejném neformálním duchu: "Chudák váš nový generální představený, vzali jste ho z pouště a přivedli sem do Říma!" Slova to byla krásná a ušitá nám na míru.

"Být misionáři naděje znamená dokázat číst znamení její přítomnosti skryté ve všedním životě lidí. Učit se rozpoznávat naději mezi chudými, ke kterým jste posláni a kteří ji jsou schopni často nalézat i v těch nejtěžších situacích. Nechat se evangelizovat chudými, které evangelizujete: oni vás učí cestě naděje pro církev a pro svět."

"Komunio je dnes výzvou, na které závisí budoucnost světa, církve a řeholního života. Abyste byli misionáři komunia, musíte ho žít především mezi sebou, ve svých komunitách a vzájemných vztazích a pak ho rozvíjet ve vztazích se všemi bez výjimky. Často jste během probíhající kapituly odkazovali na cestu, kterou se církev teď vydala a která znovu objevuje krásu a důležitost toho, že kráčíme společně. Vybízím vás k tomu, abyste byli šiřiteli komunia skrze skutky solidarity, blízkosti, synodality a bratrství se všemi." 

"Vybrali jste si být poutníky, znovu objevit a žít skutečnost těch, kdo putují tímto světem po boku mužů a žen, chudých a těch, kteří jsou tady na zemi poslední, a ke kterým vás Pán posílá, abyste jim hlásali jeho Království."

"Během probíhající kapituly jste také často zdůrazňovali svůj závazek vůči společnému domovu/domu a snažili jste se ho vtělit do konkrétních rozhodnutí a činností. Povzbuzuji vás k tomu, abyste v tomto směru pracovali i nadále. Naše matka země nás sytí, aniž by za to od nás cokoliv požadovala; je na nás, abychom pochopili, že v tom ale nemůže pokračovat, pokud se i my nezačneme starat o ni. Jde o rozměry obrácení, ke kterému nás Pán neustále volá. Vrátit se k společnému Otci, vrátit se k pramenům, vrátit se k první lásce, která vás přiměla zanechat všeho a následovat Ježíše: to je duše zasvěcení a misie!"

Celý text Františkova proslovu k účastníkům 37. generální kapituly misionářů oblátů si můžete přečíst zde: