Právě začalo něco nového!
37. generální kapitula dala novému generálnímu vedení obrovsky silný mandát k proměně života a misie kongregace. Podle ostřílených kapitulářů prý ještě žádná kapitula generální správu nepověřila tak velkými a mnohými úkoly. Mým velkým přáním teď je, abychom my kapituláři spolu s bratřími a asociovanými doma byli stejně tak štědří v otevřenosti vůči požadavkům generální správy, jako jsme byli štědří v úkolech, které jsme ji zadali. Zní to možná lacině, ale je to tak: kapitula skončila, ale to hlavní právě teď úderem 12:50 začalo. Obnovený život nás všech.
14. října asi deset minut před jednou hodinou po poledni nový generální představený Chicho Rois oficiálně prohlásil 37. generální kapitulu za uzavřenou. Před tím pronesl v našich třech kongregačních jazycích závěrečnou řeč, která nemohla nikoho z nás nechat chladným. Prožili jsme spolu neskutečný měsíc! Čas intenzivního bratrství, sdílení, emotivních vyprávění, obyčejného každodenního soužití, čas rozlišování, "bojů" o priority, misijního zápalu... V nás všech je teď spousta dojmů, radosti, chuti po sdílení, nejrůznějších nápadů a představ. Jedna věc je ale naprosto společná a jasná nám všem: s novým generálem a jeho radou začíná nová etapa! Měl bych asi spíš napsat "Nová", abych zdůraznil, že jako fakt opravdu nová.
Moc bych si přál, aby nás doma, celou mazenodskou rodinu, vedl stejný Duch, jako nás vedl tady. Když jsme dnes dopoledne sdíleli nejsilnější okamžiky milosti, kterými jsme byli v Nemi obdarováni, řekl Luc Tardiff, provinciál kanadské provincie Notre-Dame du Cap a účastník šesti (!) kapitul: "To, co bylo v letošní kapitule naprosto jedinečné, bylo komunio mezi námi. Žádná z předešlých se jí v tom nevyrovná. Je to znamení doby. Jsem zvědavý, jak to bude při té mé sedmé!" Ať nás i doma vede Duch svatý, ten, který je Pánem komunia!
Až se zítra probudím, tak už nepůjdu na kafe dolů do jídelny a nesednu si v kapitulním sále do lavice vedle svých obvyklých "spolužáků": měsíc jsem měl po levici Slávka z Honkongu, před sebou Gerryho z Filipín a za sebou Mfrankiela z Keni. Probudím se ve Vermicinu, v našem scholastikátu, kde se pár dní zdržím, abych se setkal s našimi kluky a jejich formátory. Budu se jim snažit předat aspoň něco z toho, co jsme tu zažili, a říct jim, že náš život je krásný a že Evženův sen o tom, abychom byli nejjednotnější rodinou, je možný. A začne všední život. Těším se, že vás v něm co nejdřív potkám.
Všem vám děkuji
za modlitební
i jinou podporu.
Hned, jak vyjdou kapitulní dokumenty, budeme se je snažit přeložit a sdílet.