Vyprávěné a sepsané životy

Blížíme se opravdu ke konci. A je to vidět na běhu kapituly. Schválně jsem napsal na "běhu", a ne na "chodu", protože tempo se v posledních dnech stále zrychluje. Je třeba dokončit závěrečný dokument. A v něm jde takřka o každé slovo. Možná si řeknete: "Dokument... Víme přece, jak to s dokumenty obvykle chodí! Stejně je nikdo nečte. A kdyby náhodou jo, tak je to stejně jen papír, život je něco jiného." Ale troufnu si říct, že s tím naším to bude jinak. Protože tomuhle našemu dokumentu život předcházel, předcházelo mu měsíční bratrské sdílení, stovky vyprávěných misijních zkušeností z celého světa, desítky hodin sdílených životů... A nejen na kapitule. To, co jsme si tu vzájemně předávali a v modlitbě rozlišovali, není nic jiného než životy, které jsme si sem do Nemi přivezli ze svých domovů: životy našich spolubratří, komunit, asociovaných, chudých a opuštěných, se kterými pracujeme, přátel z našich farností. Jejich radosti, ale také starosti, problémy, potřeby. Dokument ještě pilujeme a pak ho hlavně musíme odstavec za odstavcem schválit, ale už trochu dopředu vám prozradím, že se mi opravdu líbí. Mám dojem, že Duch svatý občas může promluvit i skrze popsané stránky. A těším se, až si ho s našimi nejbližšími budeme společně číst a především se životem v něm obsaženým necháme dotknout, obrátit a oslovit k novým misijním cestám a skutkům.

Ale ještě musím splatit jeden dluh. A dělám to s radostí. Kapitula totiž nejsou jen zasedání delegátů, jejich diskuse a rozlišování, ale taky život zákulisí, které se o nás stará: překladatelé a tlumočníci, liturgická skupinka, pohostinský tým, IT-squadra... Tak přidávám pár fotek těchto úžasných spolubratří jako poděkování.